Člověk jménem Napoleon (Louis Chardigny)

Člověk jménem Napoleon je seriózní sonda do soukromého života slavného vojevůdce. Historik a žurnalista Luis Chardigny se věnuje Napoleonovi a jeho době celý život, detailní znalost historických materiálů spojuje s poutavou formou vyprávění.
Napoleon Bonaparte, francouzský generál, státník a císař, jedna z nejvýraznějších postav novodobých dějin. Stal se součástí běžného života prostřednictvím úsloví jako je Napoleonův komplex pro frustraci z malé výšky nebo bitva u Waterloo pro vyjádření absolutní prohry.
Osoby Napoleona Bonaparta se zmocnili jeho současnici i historikové, pro jedny byl osvoboditelem Evropy, pro jiné nenáviděnou zrůdou, která rozpoutala válečné běsnění pro uspokojení svého velikášství. Bývá oslavován jako vojevůdce, který svedl přes šedesát bitev, což je více než Alexandr Makedonský, Cesar, Hanibal a Suvorov dohromady. Je bezpochyby zakladatelem moderního státu, v době kdy ve Francii v myslích doznívala ozvěna hesla Volnost, rovnost, bratrství, ale v zemi vládl zmatek, zavedl pořádek a právní systém.
Luis Chardigny se pokouší vystopovat skutečnou osobnost. Přiblížit intimitu jeho osobního života.  Napoleon je chvíli  nesmělý a hned nestoudný, geniální, zasněný, hrubý i bezradný, požíraný vlastní rodinou, tvořící i sesazující krále, plánující sňatky, propadající podivným slabostem či podléhající překvapivě špatným úsudkům. Je to muž plný protikladů, nadanější a ambicióznější než ostatní, ale stejně křehký.
V Čechách a především na Moravě jsou vzpomínky na Napoleonovo tažení stále živé. Ve slavné bitvě u Slavkova nadšeně bojuje spolek jeho obdivovatelů každým rokem.

Ukázka z knihy Člověk jménem Napoleon:
„Měřil 168 (jindy se uvádí 169) centimetrů, byl tedy středního vzrůstu nejen na tehdejší, ale i na dnešní dobu, kdy jsou lidé mnohem vyšší než dřív. Veškeré známé údaje o výšce Napoleonovy postavy se rozcházejí pouze o několik milimetrů. Lékař, který ohledal Napoleonovy ostatky na Svaté Heleně, uvádí 5 stop, 2 palce, 4 čárky, to znamená 168,7 centimetrů. V mládí se štíhlý generál Bonaparte zdál mnohem drobnější než císař Napoleon, jehož postava se po čtyřicítce viditelně zakulatila a v roce 1812 ho přiměla k přiznání: „Příliš jsem ztloustl.“ Méneval vzpomíná, že po Napoleonově pádu o něm jeho protivníci mluvili jako o kolosu na hliněných nohách a prohlašovali, že „vzhledem k nápadné korpulenci se jeho trup zdál mnohem vyvinutější než dolní končetiny. […] Působil tak dojmem majestátního a impozantního monumentu, jehož spodní část však nebyla úměrná výšce.“
Napoleonových portrétů existuje bezpočet; některé z nich jsou kruté, většinou však svému modelu lichotí nebo ho idealizují. Přes rozdílné zobrazení postavy je však zřejmé, že jde o téhož muže v typickém velitelském postoji, téměř vždy zdůrazněném notoricky známou uniformou. Tím však veškerá podobnost končí. Spoléhat nelze ani na písemné paměti Napoleonových současníků. Přestože se s ním mnozí znali osobně, při popisu jeho osoby se v detailech rozcházejí. Neshodují se například v barvě očí, údajně modrých se šedými odlesky, ani při líčení pohledu, pokládaného jednou za temný a prázdný, jindy za „zarputilý a hrozivý, probodávající člověka skrz naskrz“. Kvůli krátkozrakosti používal lorňon, který nikdy neodkládal, dokonce ani ve Státní radě. V soukromí a ve vlastní pracovně používal bohatě zdobené brýle nebo skřipec. Jistý badatel dokonce objevil účet od dodavatele.“